Jak rozdělat oheň v přírodě?

Rozdělání ohně patří v bushcraftu k nejdůležitějším dovednostem. Nepostará se jen o romantickou večerní atmosféru, ale hlavně o teplo, možnost vaření, sušení výbavy i světlo. V některých situacích rozhoduje také o psychické pohodě. Umět oheň rozdělat spolehlivě, bez zbytečného stresu a v různých podmínkách je naprostý základ, na kterém stojí všechno ostatní.

Vybrat to správné místo

Nejčastější chyba při rozdělávání ohně nesouvisí s výbavou, ale s místem. I ten nejlepší podpalovač je k ničemu, pokud oheň stavíte ve větru, na mokré zemi nebo příliš blízko stromů.

Ideální místo by mělo být chráněné před větrem, s pevným a suchým podkladem a v bezpečné vzdálenosti od kořenů, pařezů a větví. Pokud je to možné, využijte už existující ohniště. V otevřeném prostoru doporučujeme vytvořit jednoduché závětří — stačí postavit batoh, složenou karimatku nebo větší kus kůry na návětrnou stranu ohně, případně natáhnout plachtu nízko nad zemí tak, aby odkláněla vítr, ale nebránila přístupu vzduchu z boku.

Dřevo a palivo — aby oheň vydržel co nejdéle

Rozdělání ohně zdaleka nezahrnuje jen samotné zapálení. Jde o plynulý proces, kdy se oheň musí postupně „krmit“ správným (a správně silným) palivem. Chystáte-li se rozdělat oheň, připravte si dostatek paliva předem.

Základem je kvalitní troud, velmi jemné třísky, slabší klacíky a nakonec silnější kusy dřeva. Oheň nevydrží čekat, až seženete další palivo. Pokud se plamen nemá kam rozvíjet, velmi rychle zhasne.

Troud

Dobrý troud chytá rychle a hoří dostatečně dlouho na to, aby zapálil první třísky. V přírodě patří mezi osvědčené materiály březová kůra, suchá tráva, listí, chmýří, smolné dřevo nebo některé druhy chorošů. Velkou výhodou březové kůry je schopnost hořet i za vlhka.

Do batohu doporučujeme přesto zabalit jednoduchou zálohu — buničinu, vatové tampony nebo připravený podpalovač. Použití moderního podpalovače není žádným selháním dovedností, ale racionálním řešením, zejména v dešti nebo zimě.

Stavba ohně

V terénu se nejlépe osvědčují jednoduché konstrukce.

• Pro zapálení je velmi praktická stavba typu stan, kdy je troud uprostřed a kolem něj postupně vrstvené tenké třísky a silnější dřevo. Oheň má dobrý tah a rychle se rozhoří. Stan (nebo také teepee) postavíte jednoduše tak, že troud položíte doprostřed ohniště a kolem něj postavíte tenké třísky do kužele, který postupně doplňujete silnějším dřevem.
  
  
• Pro delší hoření a vaření na ohni se hodí spíš srubová stavba, která poskytne stabilní základ a rovnoměrné žároviště. Na zapálený základ pokládejte klacíky křížem přes sebe do nízké „věže“, aby oheň měl prostor hořet rovnoměrně a stabilně.
  
  
• Ve vlhku se nám zase osvědčil takzvaný „ježek“, kdy jsou třísky zapíchnuté do silnějšího kusu dřeva. Třísky následně zapalte u "paty", aby se oheň postupně rozšířil. Rozhoří se sice trochu pomaleji, ale hoří i v horších podmínkách.

Čím oheň zapálit

• Nejspolehlivějším nástrojem je samozřejmě zapalovač — rychlý, lehký a funkční.
  
  
• Sirky mají smysl spíše ve voděodolné variantě, jinak v dešti velmi rychle selžou a nezapálíte s nimi nic.
  
  
• Křesadlo je odolné a dlouhodobě spolehlivé, ale vyžaduje cvik a dobře připravený troud. Není to nástroj, který by odpouštěl improvizaci.
  
  
• Rozdělávání ohně třením dřeva je užitečná dovednost, ale neměla by být hlavním plánem v reálných podmínkách — je na ni zapotřebí značná zručnost a ne vždy se může dílo podařit.

Oheň v dešti a zimě

Vlhko a chlad neznamenají konec ohně, jen vyžadují lepší přípravu. Ve vlhkém prostředí je důležité dřevo štípat — vnitřek je téměř vždy suchý. Oheň by měl být oddělený od země pomocí klacků nebo kůry a chráněný před deštěm.

V zimě je nutné oddělit oheň od sněhu a stavět ho na pevné platformě. Tu si můžete postavit třeba z polen, klacků, případně prken. Pamatujte, že méně často znamená více, tedy platí, že menší, soustředěný oheň s dostatkem paliva vydrží déle než velká, ale nestabilní hranice.

Bezpečnost a respekt k místu

Oheň vyžaduje odpovědnost. Nikdy ho nenechávejte bez dozoru a před odchodem ho vždy důkladně uhaste. Respektujte místní zákazy a vyvarujte se rozdělávání ohně v období sucha. Místo po sobě upravte tak, aby bylo co nejméně poznat, že tam někdo byl. Bushcraft totiž rozhodně není o stopách, které po sobě zanecháte, ale o těch, které po vás nezůstanou.